Názory umělců

Michal Zych, grafik, kalerie s čupr uměním Saigon

Na Fráni Šrámka 5 to všechno začalo. Při zahájení druhého ročníku festivalu Kukačka se tento prostor snad poprvé otevřel veřejnosti. Mělo zde zkušebnu pár hudebníků a počet výtvarných ateliérů by se daly spočítat na jedné ruce. Jenže ten večer se to mělo změnit. A pomalu začlo…

Kalerie s čupr uměním Saigon vznikla na podzim 2014 a na Fráňu se nastěhovala v zimě téhož roku. Tím se dveře na Fráni Šrámka definitivně otevřely, hlavně mladší generaci. Výstavy jsou zde co 14 dní, vždy v pátek v sedm večer. Doteď jsme měli 92 výstav. Z finančního hlediska Saigon vedeme vlastními silami a většinou to táhneme z vlastních finančních zdrojů. Saigon si sám na sebe ve finále v pohodě vydělá, aniž by musel žádat o granty a jinou podporu. V tom je dle mého i pravá podstata nezávislosti, kterou si doteď hrdě držíme.

Název Na Fráni Šrámka 5 mě baví, za mě je nějakou dobu mezi lidma známý a asi bych ho nezkoušel měnit. To samé u loga. Jasné a minimalistické. Rád bych dále dělal na vizuální stránce NFS5, jelikož všechno vzniklo tak trochu vlastní iniciativou. Vstupní plachtu jsem pojal jako kombinaci retra a moderní nadsázky. V tomto duchu by bylo dobré pokračovat, aby měla budova i svou vizuální tvář.

Když se nám doneslo, že se má budova prodávat, muselo se zkusit s tím něco dělat. Věci se začaly hýbat a bylo třeba se pokusit o něco většího než jen páteční verni v Saigonu. V tu dobu jsem byl již organizačně zapojený do projektu PechaKucha Night Ostrava, kde jsem se staral hlavně o vizuální identitu jednotlivých akcí. Zde bylo třeba zajistit i produkční náplň. Potenciál místa byl naprosto využit a myslím, že PechaKucha Night Ostrava 28 překonala veškeré očekávání. Až se budova zrenovuje – je tady možnost tuto akci klidně zopakovat, jestli na to přistoupí ostatní členové týmu. Už se nám totiž jednou stalo, že jsme se na místo vrátili. Ten rozdíl před a po renovaci je někdy hodně inspirativní.

Barbora Mikudová, výtvarnice

Budova na Fráni Šrámka 5 poskytuje zázemí pro minimálně 15 aktivně tvořících výtvarníků a nespočet hudebníků. Všechny je zde postupně přivedla vidina nízkých nájmů, dispozice budovy, její umístění (blízko Fakulty umění Ostravské univerzity), ale hlavně a to především, téměř absolutní svoboda.

Stejně jako kdysi v Trafačce, tak i zde je složení umělců náhodné, nevybírané dle žádného klíče, avšak zásadní, jelikož společně utváří komunitu a zároveň i podstatnou část nejmladší umělecké scény Ostravy.

Nejsou však propojeni koncepčně, jelikož hlavní podstatou, proč zde všichni setrvávají a zuby nehty se svých prostor drží, je právě již zmíněná svoboda. Možnost zavřít za sebou dveře ateliéru či zkušebny a tvořit dle vlastních pravidel, to je to nejcennější, co tato budova může nabídnout.

Na Fráni Šrámka 5 si za několik posledních let (velkou zásluhu na tom nese místní galerie Saigon, která se svou kadencí pořádání dvou výstav během měsíce, vytváří ideální prostor pro studenty umění a začínající umělce prezentovat svou tvorbu) vybudovala jisté místo v povědomí odborné veřejnosti nejen Ostravy, ale i v ostatních kulturních centrech ČR i zahraniční. Osoby či kapely zde tvořící jsou především solitéry, mnoho z nich je již dobře známo díky své tvorbě nejen v Ostravě, jiní svou kariéru teprve začínají. Možnost dialogu mezi jednotlivými umělci je posouvá nejen v jejich vlastní tvorbě, ale vyústí i v občasné společné projekty (otevřené ateliéry, koncerty na zkušebnách, společné výstavní projekty atd.).

Galerie Saigon rovněž spolupracuje s jinými organizacemi, jako je např. Petcha Kucha Night Ostrava. Takže se nejedná pouze o uzavřené místo, kam nemá veřejnost přístup. Avšak zásadní pro udržení vzniklé komunity je nenarušovat její momentální běh. Všichni členové jsou kulturně aktivní a Na Fráni Šrámka 5 jim poskytuje možnost v klidu rozvíjet svou tvorbu dle vlastních pravidel a bez narušování zvenčí. Což je potřeba udržet i nadále.

Grobař Martin, fotograf

Dle mého má prostor obrovský potenciál. Je originální, světlý, otevřený, přitom industriální. Rozhodně tedy souhlasím se zachováním tohoto rázu při opravách. Spodní otevřená část si vyloženě říká o to, aby byla určená pro konání různých happeningů i pro veřejnost…výstavy, koncerty, afterparty po kulturních akcích, prodejní trhy, prezentace projektů (ve stylu Pecha Kucha) atd. Tím pádem by měl být upraven a využíván jen a hlavně pro tyto účely (čistý a uklizený, žádné zaparkované auta, uložený materiál, lavičky, barely na odpad apod.) Marek se zmiňoval o oddělení a zastřešení zadní části prostoru, to by asi mohlo tento problém vyřešit.

Určitě by bylo skvělé, aby byla veřejnosti dostupná jedna větší opravená kóje (ideálně v přízemí, ať je součástí otevřeného prostoru), kterou by si mohli lidé kdykoliv pronajmout na různé účely…cvičení, školení, workshopy, prodejní akce ve stylu “ze skříně do skříně” a pod. Je to navíc další možnost příjmu pro vás a rozšíří to možnosti objektu pro veřejnost.

Šneberger Jan, sochař

Směřování komunity

Zcelující společný směr v našem pestrém pelmelu asi nemá smysl hledat, jediným jednotícím
prvkem může být kvalita. Mým přáním je vytvořit „značku“. To co se dělo na Fráni Šrámka bylo
vždy zásadní. Fráni Šrámka 5 by se mělo stát měřítkem ostravské kultury, čisté a nekomerční.
Kultury, kterou tvoří umělci a ne manažeři.

Tím, že je objekt zasazen do zástavby obytných domů, máme jedinečnou šanci blízkého
kontaktu s běžným obyvatelem Ostravy. Ty můžeme svým postojem zbavit zahnilého klišé, které
vidí umělce jako rozervance, poloblázna a opilce, a umění jako nepochopitelný nepotřebný
nadstandard. Jejich pohled by nás měl zajímat a měli bychom ho tříbit, poněvadž je to pohled 90%
české společnosti.

Buchtelík Václav, výtvarník

Jmenuji se Václav Buchtelík a na Fráni Šrámka 5 se pohybuji asi 4 roky. Mám zde ateliér a zkušebnu, které aktivně využívám ke své práci.

Přeskočím řeči o tom co se na Fráni Šrámka děje, jak je skvělý, co se zde dělo…to jsme si všechno řekli nespočet krát a nechci to dále zmiňovat.

Rád bych se bavil o programu, který může na náš barák poukázat a který můžeme dělat zatím „low cost“ tzn. za malé náklady a to i s našich kapes nebo formou příspěvku, grantu. Čistě subjektivní názor. Stále ve mně přetrvává představa o vytvoření tzv. grand opening pro veřejnost, pro vysoce postavené osoby ve firmách, se kterými spolupracuje SeePoint, pro lidi z města a další. Pokud vím, bavili jsme se také o získání peněz pro četné opravy střechy, oken, fasády, rozvodů elektriky a vody atd. Myslím, že jsme schopni vytvořit akci, která lidí přiláká a ukáže jim, o co nám jde. Večer s otevřenými ateliéry, koncerty kapel, které hrají ve zkušebnách na Fráni Šrámka 5, občerstvení, gril, DJ’s, výstava v galerii Saigon…

Myslím si, že lidé, které chceme prosit o peníze, nejsou schopni nám je dát, pokud sami neuvidí na co. Někde se musí začít a myslím si, že takový večer by mohl názorně ukázat co je našim cílem. Co je víc, než osobně navštívit ateliér umělce tvořícího na FS5 nebo si poslechnout kapelu, která na FS5 zkouší? Navíc v dokonalé atmosféře industriálního baráku jako je ten náš na Fráni Šrámka 5. Mohla by se udělat přednáška o našich ideách, záměrech (rezidenční ateliér, Kalerie Saigon, otevření patra, otevření střechy, oprava oken, střechy, fasády, elektriky, vody…) Vše prezentováno na velkou projekci. FS5 hostil také Pecha Kucha Night 28 a atmosféra toho večera byla naprosto famózní. Proč to nezopakovat akorát se záměrem ukázat lidem, s kterými chceme spolupracovat, co je našim cílem?